1.3.2005 11:16:17 anexa
Re: Neprímá diskriminace
Ale jo, tohle beru. Taky nemyslím aby 100% žen mělo babičky a chůvy.... je mi jasné, že takhle to prostě nefunguje a ještě dlouho fungovat nemůže. Ale dokud jsem já sama byla zaměstnaná, tak mého šéfa prostě nezajímalo - nebo zajímalo, že jsem nemocná, ale co on s tím měl dělat? Já tam byla sama a jako záskok na moje místo se těžko shnáněl. On potřeboval abych chyběla minimálně, protože potřeboval aby to v práci fungovalo. Takže když jsem porodila, věděla jsem že to buď budu muset potom v práci dělat tak, jako další ženy ve vyšších fcích ve firmě ˇ(vždy se střídali - žena,manžel, prarodiče....a když to nešlo jinak, tak dítko putovalo na 3 dny k babičce a některé byly i dost daleko). Prostě pokud si chtěly udržet práci, nic jiného jim nezbývalo. A druhá varianta byla že budu muset odejít a buď zůstat doma, nebo si sehnat něco na půl úvazku. PRotože jsem často jezdila z práce až okolo 19hodiny a to by s dítětem nešlo.
Teď jsem zaměstnavatel já. Mám zaměst. co má dítě, pokud to jde, vycházím jí vstříc, ale když od ledna byla 14dní nemocná ona, pak chodila do práce a během dvou měsíců byla znovu 2x týden s dítem doma, to se pak nemůžeš divit, že se mi to nelíbí.
Takže si myslím, že z obou stran to chce soudnost, ale zároveň na OBOU stranách pochopení, vcítění a ze strany žen někdy ustoupení.
Odpovědět