Re: Něco pozitivního

Míšo,
připomenulas mi jednu hezkou historku s mojí matkou.
Přijela jsem za ní na návštěvu a měla jsem nový boty. Matka na ně koukla a povídá:
"Koupila sis boty, aby ti ladily s bundou. Ty máš docela vkus, kdes ho vzala? Po mě ho teda určitě nemáš."
Mimochodem, jsem vyloženě kalhotový typ, sukni jsem měla na sobě naposled před 12ti lety a nehodlám to opakovat. Šaty mám jedny, mám k nim sentimentální vztah, protože jsou přešitý ze šatů, co nosila moje babička. Nechala jsem si je přešít na kamarádky svatbu a dost lidí je obdivovalo, i když jsou v podstatě úplně jednoduchý, není na nich nic výjimečnýho krom látky z 50tých let. :o)
Oblíkám se možná trochu výstředně nebo mladistvě, těžko říct, jak by to kdo hodnotil, ale neměla jsem s tím nikdy problém, ani v práci, naopak jsem byla zapamatovatelná díky svým "modelům". Pamatuju si, jak o mě jednou mluvili nějací klienti, když si mysleli, že je neslyším... "no víš která to je, ta s tím černým kabátem až na zem a dlouhou bílou šálou až na zem!" :o)