Re: Něco pozitivního

Nevím, ale ze své zkušenosti můžu říct, že to nemusí být o tom, co má kdo na sobě nebo jak je namalovaný/nenamalovaný.
Když jsem v 18ti nastoupila do reklamního oddělení jednoho deníku, tak jsem se POKUSILA začít nosit lodičky, halenky a podobné věci, ale velmi rychle jsem to vzdala, protože když se v něčem necítím dobře, tak to prostě nenosím, navíc se to odrazí i na pracovním výkonu - pořád se přesvědčovat o tom, jestli fakt vypadám jako takový kretén, jak se cítím, zabere docela dost času. :o)
Už jsem to pak nikdy neudělala a do všech zaměstnání jsem se hlásila nenamalovaná a oblečená... no, jak to nazvat... přinejmenším nestandardně. A nikomu to nevadilo. Asi nechtěli zaměstnávat hadry a šminky, ale člověka s nějakými schopnostmi. :o)
Btw. zrovna u místa knihovnice nebo archivářky bych to neřešila, pár jich znám a ani jedna nevypadá jako panenka Barbie. :o)