Re: Neprímá diskriminace

Mirko,

promiň, teď si trochu rejpnu, nemyslím to ve zlým:

Proč by mělo být něčí povinností "nechávat Tě důstojně přežít", když nejsi nemocná ani nemáš žádný handicap, syn už dávno není ve věku, kdy by potřeboval Tvou celodenní přítomnost, a Ty jsi přesto pořád doma, zdá se, že práci nijak intenzivně nehledáš, sama přiznáváš, že vlastně každá práce je pro Tebe jakýmsi zlem, a byla bys ochotna jít jen do takové práce, která by pro Tebe byla výrazným duševním obohacením.

Tím proboha nemyslím, abys při přijímacím pohovoru lhala, vzala práci ve fabrice u pásu nebo dělala něco, co je ti vyloženě proti mysli, to nedělá dobrotu nikdy. Ale občas mi přijde, že kladeš zvýšený důraz na "duchovní hodnoty" a žádný na ty "materiální", přitom ti není jedno, že jste "chudí", ale spíš mluvíš o diskriminaci, než by ses sama nějak výrazně posnažila.

Vím, že to asi zní tvrdě, a omlouvám se za to. Vím, že jsi hodná holka, která na sobě udělala už velký kus úctyhodné práce, a nechtěla bych se do Tebe moc navážet. Ale tohle mi nedalo.