Re: Neprímá diskriminace

Ahoj Pavlo,

ja tě chápu. Takový zaměstnanec, na kterého se nemůžeš spolehnout, není velká pomoc.
Myslím, že by pomohlo zvýšení minimální mzdy. Potom by si lidé mohli slušně vydělat i na zkrácený úvazek a tím pádem by takový problém s častou nemocností nenastal. Např. žena, co má 2 děti, by pracovala jen 2-3 dny v týdnu a ten zbytek by mohla klidně pečovat o nemocné dítě. Jenže když ti dnes dají za práci na zkrácenyý úvazek jen poměrnou část z 6200 hrubého, tak to nestačí ani na jídlo. Potom není divu, že se lidem vyplatí radši pobírat dávky a nepracovat vůbec.
Jsou samozřejmě i ženy, co jsou vzdělanější a vydělají si více, ale i v jejich případě by práce na půl úvazek byla organizačně určitě možná. Jde jen o to, že zaměstnavatelé na to u nás nejsou zvyklí a nezaměstnanost je natolik vysoká, že pořád mají velký výběr (a to i v Praze).
Možná by tomu nějaký pozitivně diskriminační zákon trochu pomohl. Mohlo by se jim třeba odečítat nějaké procento z daní pokud zaměstnají na plný či poloviční úvazek někoho, kdo pečuje o děti. (To může být i muž, samozřejmě.)

Nechci působit xenofobně, ale nechápu, na co náš stát potřebuje ty statisíce Ukrajinců, Slováků, Rusů atd., když je přitom u nás taková nezaměstnanost? Není to nesmysl k nám dovážet pracovní sílu, když je naše nevyužitá?