Re: Neprímá diskriminace

I mě jsi svými řečmi poněkud naježila. Možná jsem se vyjádřila tak, že se Tě to dotklo. To jsem opravdu nechtěla. O Tvých handicapech nevím a je mi líto, že jsi tím znevýhodněna.
Rozhodně jsem nemyslela, že kdo se nazachová jako já, je špatný. To bylo jen sdělení, jak jsem to řešila já. Ale odmítám se nechat házet na jednu hromadu s vrahy a lupiči. To tedy ne.
A s těmi vyžírkami jsem to také nemyslela na tebe - to jsem zmiňovala. Neříkej mi, že ve svém okolí neznáš nikoho, kdo systém přímo zneužívá.
Děti samozřejmě vědí, jak vydělávám peníze. Ale trvám na tom, že by ode mne bylo sobecké riskovat nepřijetí dobré práce jen proto, že chci být rovná /schválně nepíšu čestná, protože si myslím, že i přesto čestná jsem/ a že nechci jít hlavou proti zdi. Na tyhle způsoby jsem už trochu stará a přes čumák jsem už dostala dost.
Mé děti nemají vydlážděný chodníček a ani mít nebudou. A jestli se mi některé z dětí tzv. nevydaří, bohužel. To ale neví žádná z nás, protože snad každý se snaží své děti vychovat co nejlépe a co nejlépe je připravit na samostatný život.
A jestli jsem superžena. Ani náhodou. Za svobodna jsem byla ňoumes, který kam ho postavili, tam našli. Pořád jsem poslouchala, co z Tebe bude, ani se o sebe nepostaráš. Jenže pak jsem si našla práci s ubytováním a můj šéf /ze staré předválečné školy/ mi řekl: Holka, koukej se rozpohybovat a trochu se o sebe starat, jinak budeš mít doslova hov...A protože jsem se k tomu asi moc neměla, tak mě obrazně kopal do zadku a nechal všechno hezky vyžrat zatepla a do dna. Naučila jsem se to.
Protože Ti nikdo nic nedá, musíš se rvát sama. Ale uznávám, že mám štěstí, že nemám žádný handicap. Ale abys prorazila, vím, že se musíš rvát o to víc. Možná je to smutné, ale je to tak.
Ale kdo to má dneska jednoduché. Někoho trápí tohle a někoho něco jiného. Každý se rve, jak umí. A tak se rvu a rvát budu, dokud to půjde. Protože jakmile se zastavíš, ztratíš rychlost a zpátky do doženeš jen těžko.
Možná Ti připadám sobecká, ale věř mi, nikdy jsem nešla přes mrtvoly a dělat to nebudu. Můj manžel tvrdí, že kdybych prý neměla to své sociální cítění, byli bychom na tom lépe.
Jde jen o úhel pohledu.
Měj se. Ahoj.

Xantipa