Re: A co muži?

Klobouk dolů před vámi a chápu vás, že se cítíte být diskriminovaný. je jasné, že jako vdovec se o děti postarat nejen musíte, ale i musíte, někdy nad tím taky kroutím hlavou,vždyť co je špatného vychovávat sám děti, nemocnost si jistě jako každý jiný, nebo každájiná matka umíte zabezpečit hlídáním , že ano?Byl jsem s dcerou dva roky doma, takže vím o čem je řeč, nejprve se ženou, která čekala trojčata a byla na rizikovém těhotenství, a pak až se trojčata narodila , rok jsem jí musel pomáhat, protože naše legislativa na to kašle a babičky jsou daleko. V té době jsem měl stejnou potíž , nakonec jsem to řešil vlastní praxí-praktický lékař, i když jsem původně onkolog. Po čase se to vyřešilo, ale zpočátku na mě všichni pohlíželi s nedůvěrou-zvládne ten chlap všechny úlohy které mu zadáme ? Nebude odbíhat k dětem když onemocní a brát si věčně paragraf?Odmítnutí jsem už ani nepočítal.Vyřešilo se to tak nějak samo, narazil jsem na kliniku, kde je stejně starý tým lidí, a snaží se i šéf chápat ostatní kolem. Držím vám palce ať na někoho takového taky narazíte, nic víc vám nemohu bohužel říct, je mi jen líto, že osud vás vyzkoušel až až a ještě musíte bojovat s kretény, kterým nedochází, že i jim by se to někdy mohlo stát. S pozdravem Leoš