20.3.2005 17:56:28 Šáry
Re: Něco pozitivního
Mirko,
poté, co mne propustili z práce (spolu s dalšími několika kolegy, zaměstnavatel měl - mimochodem zcela oprávněný - pocit, že se mu už nevyplácíme), dělala jsem konkurs na dvě místa, v obou případech jsem uspěla. Takže mám 100 % úspěšnost ;o)). To první místo jsem odmítla sama, protože jsem po bližším ohledání zjistila, že by mi nevyhovovaly jejich podmínky. U druhého místa jsem zvítězila mezi mnoha uchazeči, muži a ženy tam byli zastoupeni tak napůl. Když mi poslali k podpisu smlouvu, dověděla jsem se, že se nám podařilo miminko. Svému budoucímu zaměstnavateli jsem to řekla na rovinu a on mi taktéž na rovinu řekl, že v tom případě o mne nemá zájem. Rozhodně jsem to nebrala jako diskriminaci, naopak mi to ulehčilo rozhodování, protože to byl jeden z těch zaměstnavatelů, kteří sice nabízejí skvělé podmínky, ale klidně tě povolá třeba o víkendu nebo v noci, a to by se s miminkem jaksi neslučovalo. Udělala jsem si živnostenský list, "dělám na sebe" a jsem spokojená,daří se to skloubit s péčí o dítě a počali jsme dokonce další :o)).
Pokud jde o Tvé předpoklady, proč tomu tak bylo, domnívám se, že:
1) učinila jsi příliš málo pokusů a měla jsi štěstí - statisticky jistě ano, ale na druhou stranu ty firmy měly dost tvrdé přijímací pohovory, jedna z nich dokonce několikakolové testy všeho možného, kde postupně vypadávali uchazeči
2) obor, na který je zaměřeno jen velmi malé procento uchazečů - řekla bych naopak, že je nás docela hodně
3) osobité kouzlo, dost peněz na oblečení a nebývalá krása - hlavně tím posledním určitě neoplývám ;o)), i kdyby ano, v mém oboru se nenosí to, že můžeš být krásná a nemusíš hnout ani prstem, to by se brzy poznalo. Nemám nijak bohatý šatník (teď je to ještě horší, kojím a dost jsem přibrala, takže se do ničeho původního nevejdu), neměla jsem ho ani v té době, ale dalo se to dobře kombinovat a bylo to přiměřené situaci. Ano, byla bych si toho mohla pořídit víc, ale nejsem ten typ, co přehnaně utrácí za hadry.
4) že jsem musela být fakt dobrá - to asi ano, všechna skromnost stranou ;o)), on ten zaměstnavatel není žádná charita. Ovšem taky je fakt, že na tom, abych dobrá byla, intenzívně pracuju už přinejmenším dvacet let. Ano, mám nadání, o které jsem se nijak nezasloužila, ale kdybych na tom dost tvrdě nemakala, přišlo by to vniveč. A to makání bylo často za cenu toho, že jsem si nedopřála zábavu a místo toho si platila nějaké hodiny.
Jsem daleka toho, abych tvrdila, že člověk může vždy ovlivnit, zda bude mít úspěch, a že neúspěch je známkou nějaké vady charakteru. To by byla do nebe volající blbost. Taky uznávám, že pokud má někdo z nás nadání od Pánaboha, nemůže si za to dělat žádné zásluhy. Dost věcí záleží i na štěstí - být ve správnou dobu na správném místě, takhle jsem získala své první místo, na kterém jsem vydržela osm let.
Ale taky odmítám to, co tvrdíš Ty, že úspěch je POUZE záležitostí náhody, štěstí nebo toho nadání od Pánaboha. Tyhle věci se na něm jistě podílejí, ale ta soustavná práce na sobě hraje velikou úlohu, řekněme, že z podprůměrného jedince se může diky ní stát průměrný nebo lehce nadprůměrný, pokud má ovšem k tomu tu správnou motivaci.
Ty ji evidentně v tom původně vystudovaném oboru nemáš (já jsem taky studovala ekonomku, a na účetnictví bych určitě buňky neměla), tak se k tomu nenuť a dělej něco jiného, k čemu máš vlohy. Školní znalosti Ti však bohužel nebudou stačit nikde, protože většina oborů se vyvíjí, a nelze ustrnout ve vývoji. I to knihovnictví má určitě nové směry a trendy, které se nedají opomíjet. Podle toho, co píšeš, by ses asi v tomhle směru měla chuť i rozvíjet. Jestli je to pravda, tak se toho drž a hodně štěstí.
Odpovědět