Xantipo,

jestli dobře chápu, tak Mirce prostě přišlo depresivní až nedůstojný muset zapřít vlastní děti proto, aby měla vůbec možnost získat slušnou práci a nelíbí se jí, že Ty tenhle způsob chování propaguješ jako že je dobrý a v pořádku. Je to s nadsázkou způsob chování jako že když jsou sprostí všichni, tak já můžu být taky, protože jinak mě to stádo sprosťáků převálcuje a moje svatá a poctivá slušnost mě nezachrání. Tím rozhodně nechci říct že zrovna Ty jsi sprosťák, byl to jen příklad, ale já bych tedy nebyla moc pyšná na to, že když pravidla překračuje šéf (ptá se na děti), tak já je klidně překročím taky (zapřu je). Spíš bych byla trochu smutná a otrávená, že jsem se k tomu musela nechat dohnat, místo toho abych tuhle variantu spokojeně doporučovala coby bezvadnej nápad. Vím, že chodit oklikou je účinný a šikovný, ale dělám to nerada, protože mám pocit, že v tu chvíli jsem klesla níž než chci být, ale zároveň vím, že občas se tomu nevyhnu.
Já nemám pocit, že jsi spáchala kdovíjakou nemorálnost a je mi jasný, že kdybys nemusela, tak děti nezapíráš (k šéfovi ses zachovala dle hesla na hrubej pytel hrubá záplata a on si nic lepšího ani nezasloužil), jen jsi asi víc prakticky a střízlivě založenej člověk než Mirka, která je evidentně trochu větší idealista. Svůj díl pravdy máte obě a obě se snažíte jen o slušnej a důstojnej život pro sebe a svoje děti v podmínkách, který nejsou vždycky růžový.