Jak je to s cukrem a jiným sladkým v naší stravě

Opakovaně slýcháme, že je u nás spotřeba cukru moc vysoká - v průměru za rok dosahuje kolem 40 kg na osobu. Přemíra cukru je přitom spojena s mnoha riziky: od obezity, zubních kazů, diabetu až po srdečně-cévní onemocnění. Neúměrná konzumace cukru vyplývá ponejvíce z jeho (zne)užívání v potravinářském průmyslu, neboť aby výrobky chutnaly, řádně se osladí. Pokud si nezjistíme přesné složení, může se do nás dostat nemalé množství cukru ve skryté formě, např. v kečupu, zeleninových konzervách nebo instantních polévkách.

Kde ale začíná nezdravá přemíra? To není tak jednoduché říci - každý má totiž odlišný metabolismus i energetický výdej.

Navíc, nepříznivý je i nedostatek cukru. Je-li jeho hladina v krvi příliš nízká, člověk se nejprve cítí zesláblý a unavený, a nedoplní-li jej včas, může až upadnout do bezvědomí. Takže chuť na sladké po větším fyzickém či psychickém vyčerpání může být projevem pudu sebezáchovy!

Mnozí se domnívají, že všechno sladké obsahuje nezdravý cukr. V přirozených surovinách však nacházíme více sloučenin se sladkou chutí. Škodlivá přemíra se týká zejména sacharózy, která je v řepném a třtinovém cukru. Sacharóza se řadí k disacharidům, skládá se tedy ze dvou jednoduchých cukrů (glukózy a fruktózy). V těle se sacharóza nejprve enzymaticky štěpí, k čemuž jsou potřebné vitaminy skupiny B, vápník, hořčík a další látky. Jelikož bílý cukr neobsahuje téměř žádné minerály ani další nepostradatelné látky, odčerpává je z těla.

Mnoho lidí proto upřednostňuje cukr hnědý, nerafinovaný. Aby to ale bylo přínosné, měl by být v bio kvalitě. Není-li hnědý cukr z čistých surovin, může uškodit více než bílý, z něhož byla většina toxinů odstraněna rafinací. I hnědý cukr může přispívat k přebytku cukru v organismu. Také ten obsahuje sacharózu, která se musí nejprve rozštěpit na jednoduché cukry, přičemž teprve po jejich přechodu do krve organismus pozná, že máme dost.

Jestliže totiž hladina krevního cukru stoupne nad určitou hranici, přestáváme mít na sladké chuť. To je známé třeba u medu, jehož nemůžeme sníst moc najednou - během chvíle jsme jím „přeslazeni“. Med totiž obsahuje jednoduché cukry, které rychle přecházejí do krve. Proto se jeví smysluplné sladit domácím medem, jenž mimo jiné obsahuje enzymy, minerály a stovky dalších příznivě působících součástí.

Naopak běžný cukr způsobuje snáze nezdravou přemíru: jeho přebytek poznáme až pozdě. Proto je někdo schopen vypít třeba litr limonády oslazené třiceti kostkami cukru či sníst řádnou porci přeslazeného dortu. To způsobuje i překyselení organismu, které má značně nepříznivé dopady.

Čím tedy sladit? Kromě výše uváděného medu si připomeňme různě zpracované ovoce - výbornou sladivost mají třeba sušené rozemleté hrušky. Neopomíjejme ani po generace užívané marmelády a džemy, neboť v nich přítomný podíl ovoce svým vyšším obsahem minerálů přítomné cukry neutralizuje.

Nejsme-li silní diabetici, nemá žádné opodstatnění ani užití umělých sladidel.

Zdraví lidé by se jim měli zásadně vyhýbat, neboť vykazují značně nepříznivé vedlejší účinky. Dokonce ani diabetici nejsou odkázáni jen na syntetickou chemii - mohou si sehnat přirozená nekalorická sladidla vyráběná z bylinky Stevia.

www.vitsyrovy.cz