Jak v obchodech poznat zdravý chléb a pečivo

Žel, mají často pravdu. Kvůli zlevnění produkce a zkracování času výroby se do chleba i dalších pekárenských produktů přidávají všemožné přídavné látky, enzymy a další přípravky. Stačí nahlédnout do složení balených pekárenských výrobků a hned zjistíme, že něco není v pořádku. Oprávněně bychom tam očekávali jen takové komponenty jako je mouka, voda, sůl, koření a kvasnice. Avšak v dnešních pekařských výtvorech – které jsou často vyráběny z prefabrikovaných směsí – mimoto naleznete až desítky různých chemikálií. Radikálnější jedince možná napadne: „Takový chléb ať si nechají! To si ho raději upečeme sami!“

Naštěstí to ale není tak beznadějné.

Stále lze ještě sehnat tradiční druhy chleba, vyráběné klasickou technologií, kupř. Šumavu, žitný chléb a další. Jak se ale bránit proti jejich „padělkům“? V prvé řadě je třeba zkontrolovat jejich složení. U nebalených výrobků je to trochu složitější, ale solidnější obchody mívají někde zavěšeny desky se složením pekárenských výrobků. Pokud nic takového nemůžete najít, vyžádejte si složení u prodavačů. Kvůli alergikům mají povinnost prozradit, co obsahují u nich prodávané výrobky.

Ze složení lze rovněž jednoduše zjistit, které druhy pečiva jsou z bílé obarvené mouky, sladem či praženou moukou, a které skutečně z celozrnné – ta by u celozrnných výrobků měla převažovat, to znamená, měla by být uvedena na prvním místě. Pokud chceme do svého těla dodávat více vlákniny, měli bychom místo obarveného bílého těsta nakupovat produkty, obsahující určitý podíl celozrnné mouky; viditelně se to projeví jako rozptýlené nahnědlé šlupičky.

Významnější podíl vlákniny obsahuje též běžný žitný chléb, který lze doporučit i z dalších důvodů. Mimo jiné se většinou vyrábí z živého kvasu, což zlepšuje jeho stravitelnost. Chléb totiž při tomto způsobu zpracování déle kyne (několikastupňově), což napomáhá k natrávení některých hůře stravitelných složek. Neměli bychom se ale nechat odradit tím, nalezneme-li ve složení droždí, neboť to patří rovněž k tradičním pekařským prostředkům. Hlavně jemnější pečivo by bez jeho pomoci vykynulo jen těžko. A právě tyto druhy pečiva většinou nejvíce chutnají dětem.

Leckdy se setkáme s tím, že některé děti odmítají „celozrnné“ pečivo. Má to své opodstatnění: mnohé tmavě vyhlížející druhy obsahují často více chemikálií, než třeba bílý rohlík. Pokud naopak výrobek obsahuje více než 75 % celozrnné mouky (zejména hrubě namleté), mohou mít menší děti problémy s jeho strávením.

Obecně by se to s pečivem (zvláště pšeničným) u malých dětí nemělo přehánět. Kromě toho, pekárenské výrobky nemohou nahradit kvalitní kaše, u nichž lze jednoduše střídat i různé druhy obilovin.