Re: ušlapaná cestička

Anno a Míšo, já to za svou přednost považuju....Jsem navíc moc ráda, že jsem našla p. učitelku, která mě v tom podporuje, navíc to víceméně vyžaduje....A já tu samostatnost vyžaduju po svém prvňáčkovi, kterej má navíc LMD, a není to s ním zrovna jednoduchý...O výkony mi nejde, v jeho třídě se neznámkuje, ani nepíšou poznámky, i kdyby ale známky byly, nebyly by pro mě tak důležitý, ty vůbec o jeho uplatnění v životě nic nevypovídají...Jde mi právě o tu samostatnost, o přebírání odpovědnosti za sebe sama, je mi fuk, že ti, kteřím rodiče pomáhají, jsou v ten moment zvýhodněni, oni narazí později a sice mnohem tvrdějš...Vím to, chodila jsem do školy prakticky 19 let a za tu dobu jsem fakt mohla vidět vývoj těch dětiček, kterým to rodiče usnadňovali, spoustu věcí za ně řešili...A v první třídě to začíná, nošením tašky a ořezáváním tužek, skládáním písmenek...Já nic takovýho dělat nechci, můj syn je přesto ve škole spokojený, všechno začal dělat sám, když něco zapomene, příště si na to většinou vzpomene..Dneska zapomněl pití, no a co, měl žízeň, na zítřek už má láhev připravenou...
Jakýsi dohled " zdálky" je samozřejmě nutný, jen taklehce, kdybybylopravdu problém...Zapomenutý sešit nebo písmenka za problém nepovažuju, nesamostatné dítě považuju bohužel za problém velký...