Re: ušlapaná cestička
Zajímavá debata, nedá mi to, abych nereagovala. Zrovna včera jsem se znovu začetla do knihy "Děti a hranice", konkrétně do kapitoly "Zákon setby a žně", který říká v zásadě totéž, co píše LUcie, Blanka i Federika - mám pocit, že nějakou podobnou knížku taky četly :-)
K Anniným výtkám - myslím si, že dítě nemusí okusit následky svého prvního zapomenutí, ale problém nastává, když si začíná zvykat, že když něco do školy (nebo jinam) zapomene, maminka to za něj vyřeší. V tom případěje třeba, aby zjistilo, že to, co zasije, taky sklidí, že jeho zapomínání je jeho problém. Autoři knihy (Cloud,Townsend) tvrdí, že pokud se člověk nenaučí, jaké následky má jeho chování v reálném světě v dětství, může pak se svými špatnými vzorci chování mít problémy v dospělosti (a v práci za něj zapomenuté úkoly už maminka neudělá). Přirovnávají to k situaci, kdy matka 14letého syna uklízí jeho pokoj - "Je mi líto jeho budoucí ženy."
Předpokládám, že ve škole jsou na děti kladeny přiměřené nároky k jejich věku a zároveň že tresty jsou přiměřené. Také si z dětství nevzpomínám na žádnou učitelku, která by si "zvykla, že žák nedělá úkoly a neurgovala je", jak píše Anna. Pokud totiž tomu tak je, považuju to za problém učitele a školy.
Odpovědět