Česká škola

Ještě k příběhu: nemyslím si, že dítě naučím "zodpovědnosti", když ho nechám ve všem "vymáchat čumáček". Malé dítě si často neví rady, problémy mu připadají obrovské a neřešitelné a pokud se to na ně valí, nakonec rezignují. Je fajn ukázat mu cestu nápravy a podat pomocnou ruku.

Jo, taky jsem měla iluze o tom, jak to bude vypadat ve škole třicet let poté, co jsem tam, chodila já. A bilance za 1. třídu u nás: denně člověk namastil x podpisů - do notýsku, do žákajdy, pod úkoly, do čítanek atd. U prvńáka přece každá učitelka naprosto jasně pozná, jestli dítě psalo úkol doma. Poznámky a komentáře úplně stejné jako ty, které si pamatuju ze svého dětství. Hlášky učitelů typu: "na to já tady nemám čas, je vás ve třídě moc (= 20, nás bylo 35), já tady nejsem od toho, to ať si vyřeší rodiče. (MMCH na můj vkus mají děti příliš mnoho domácích úkolů - rodiče suplují školu a děti mají "druhou směnu".)
Učit dítě odpovědnosti je sice hezké, ale chvíli některým trvá, než dozraje a než mu některé věci dojdou. A proč si všichni myslíme, že děti mají být dokonalé, nezapomínat, být pořádné a kdovíjaké, když my dospělí takoví nejsme.
Ale jak se má dítě naučit pořádku a zodpovědnosti, když ve třídě (škole) vládne chaos a naprosto neefektivní systém. Musím se přiznat, že porovnat si průměrnou základní školu se soukromou firmou, tak zkrachuje do týdne. Kde je ta změna slibovaná řediteli škol? Kde alespoň náznak individuálního přístupu k dětem?