Re: Česká škola

Danielo, kdybych si nechala malého doma a nesměl by jít s bráchou ven, to by teprve byl řev. Je jasné, že s nimi běhá a nesedí na písku, to ho vážně nezajímá. A neboj, vím, jak se k němu chovají a také dobře vím, že on se rozhodně odstrčit nenechá. Nikdy neříkej nikdy. Když jsem měla dceru malou, tak také nechodila sama ven a když pak byla venku, i když mrzlo, měla jsem otevřené okno, aby mi náhodou něco neuniklo a abych se mohla kdykoli podívat ven. Ono se to časem všechno mění. Znám spoustu kamarádů a děti ve věku mých starších dětí a ty zase znají našeho nejmladšího. Spousta z nich ho chodila vozit a hrát si s ním k nám na dvůr. Kolikrát, když jdu na nimi na hřiště, mě potká pro mě úplní cizí dítě a hlásí - paní, vaši kluci nejsou na hřišti, jsou na louce a pouštějí draky. To proto, abych je na hřišti zbytečně nehledala. A když na hřišti nejsou, stačí se zeptat jakéhokoli dítěte /i takového, kterého neznám a jakéhokoli věku/ a hned vím, s kým šli a kde asi jsou.
Toto se mi u mé dcery v jejich věku nestávalo, jednoduše proto, že jsem vlastně moc dětí neznala. Odkud taky.