Re: ušlapaná cestička

Stáňo,
shodly bychom se...
Samostatnost ze dne na den je blbost, já ji u Davida pěstovala a pěstuju dlouho, na chyby ho samozřejmě taky upozorňuju...Bez bundy do školy by neodešel, příp. by se pro ni vrátil...Tašku mu nepřipravuju, jen ho upozorňuju, že to má udělat, doufám, že to brzy půjde i bez toho...Tužky neřežu, když si je neořeže, má ve škole řezátko a sám brzy pochopí, že ho to pak zdržuje...učím ho-a někdy to dá fakt práci-že je za svý výkony zodpovědnej, jsou to jeho výkony, jeho úspěchy a neúspěchy...Za neúspěchy nekárám, nenadávám, aspoň teda ne jemu a ne před ním...Hodně chválím za sebemenší úspěch...
David je případ,hodně jsem si s ním užila...V době od 6-7 let udělal neuvěřitelnej skok a konečně se mi všechno úsilí, který jsem někdy považovala skoroza marný, začíná trochu vracet...Často ještě vypění a nekontroluje se , ale už se s ním dá dokonce i mluvit a spoustu věcí chápe...Dokonce i to, proč si přeju, aby byl samostatnej...Nenenchávám svý dítě napospas, to je blbost, jen se ho systematicky a někdy pro něj i bolestivě snažím vést k samostatnosti a odpovědnosti za sebe samého..