Re: Vymáchání čumáčku ano, nechat utopit ne!

Xantipo,
dělám to vlastně podobně..Jen ten úkol mi on zvěstuje okamžitě mezi dveřma, vychrlí na mě spoustu věcí...Okamžitě mi všechno ukazuje...ÚKol si taky píše sám, ani mě u toho nechce....Má to většinou tak do dvou minut, někdy i sekund..Nic moc k tomu neříkám, většinou ho pochválím...Když vidím, že je to spíš průšvih, chvíli ho nechám,ale po večerníčku si něco vymyslím formou hry...On by třeba běsnil, kdybych mu řekla, tady si sedni, nejdou ti dvojky, napiš mi dvě řádky...Tak si třeba začnu já sama malovat různý dvojky, tlustý, tenký, šišatý..On se ptá, co dělám,tak mu řeknu, že kreslím dvojky, který se přecpaly svíčkovou, dortem, jiný, který už tejden nejedly, nebo takový, který tancujou a jsou zkroucený....Většinou se chytne a začne se mnou, takže pak třeba 15 minut procvičuje a ani mu to nepřijde...
Já tady tohle radši moc nedoporučuje, je to dost pracná metoda, ale já s ním nikdy moc věcí " normálně" nezmohla....
Chci tím jenom říct, že to nenechávám jen na něm, věnuju se mu fakt dost, jen jeho základní povinnosti za něj dělat nebudu a ta samostatnost je pro mě hodně důležitá...