Re: Vymáchání čumáčku ano, nechat utopit ne!

Má chyba byla v tom, že jsem na něj navalila větší zodpovědnost než mohl unést, a protože zdánlivě to fungovalo, vypadal jako samostatný žák s dobrými výsledky, přehlídla jsem, že potřebuje přesto nějaké vedení a pomoc.
On to navenek zvládal, ale uvnitř byl nejistý, ale protože to bylo nastavené tak, že on to má zvládat sám, je to jeho záležitost (i on sám to tak bral), nemohl najednou říct já nevím jak to mám dělat.

My dospělí spoustu věcí umíme, víme jak se dělají, pomáhá nám rutina, a ani nás nenapadne že je to pro malé dítě neřeitelný problém. A on to problém může být, a nejde jen o zodpovědnost nebo nezodpovědnost.

Třeba v páté třídě se řešil problém mohutného zapomínání věcí ve třídě. Žáci dostávali poznámky, důtky, byly třídní schůzky atd., učitelka jim stále mluvila do duše, a pak se ukázalo, že ty děti vlastně potřebujou, aby je někdo pár dní nebo týdnů nutil si vzít rozvrh hodin, přečíst si jaké předměty mají například v úterý a v pondělí po napsání úkolů si postupně nachystat na hromádku věci do jednotlivých předmětů, otevřít si sešit a vzpomenout si co minule bylo, co učitel říkal, jestli si nemají přínést něco navíc atd, přečíst si zapsané poznámky o úkolech, to udělat předmět po předmětu, a pak to dát všechno do tašky. Rodiče říkali, no přece si nebudu s páťákem chystat věci, to je jeho starost, už je dost velký.(tedy důraz na zodpovědnost) Jenže on často nevěděl jak to správně udělat, dělal to chaoticky, bez nějakého řádu, takže si na polovinu věcí vzpomněl a na druhou už ne. Potřeboval si vytvořit a zažít nějakou rutinu, a teprve po nějaké době dohledu už si mohl věci chystat sám a dokonce si ten systém upravit jak mu to vyhovuje. Bez toho ale se neměl o co opřít. Nadáváním nebo necháním napospas (už jsi páťák tak se starej, co je mi do toho) se to nevyřeší, děti jsou navíc ve stresu a pak si neví rady ještě víc, v tomto případě zapomínají o to víc a učitelka si rve vlasy že je to házení hrachu na stěnu. Děcko pak třeba rezignuje, zjistí, že "je lajdák", a protože to je nad jeho síly, už se nesnaží vůbec.

U nás se to projevilo až na střední kole, protože syn je hodně inteligentní, a já prostě netušila že má problém, ale umí ho dovedně maskovat.(výsledky měl dobré, ale cesta k nim byla trnitější než muselo být)


Tvůj syn je, jestli jsem to pochopila, teprve prvňáček, takže říkat že systém máte mi přijde v půlce října možná trochu předčasné. Navíc v prvních ročnících se systém práce často mění. Tyto děti školu navíc berou hodně vážně, takže problém "nezodpovědnosti" tady snad vůbec nehrozí. Na školu "kašlou" až starší děti, ty malé si s tím prostě jen zatím neumí poradit.

Jinak v první nebo druhé třídě tento problém podle mě tak nehrozí jak třeba v té páté nebo šesté, kdy ty děti jsou zdánlivě už velcí a oni zas tak nejsou, jak to vypadá.