S novým školním rokem se někteří školáci promění ve studenty - nastoupí totiž na víceleté gymnázium. Je to pro ně velký přelom. Děti musejí většinou dojíždět, zvykají si na nové spolužáky i na jiný styl výuky. Jak jim můžeme pomoci?
Primán musí zpracovat pokyny od různých profesorů, každý z nich má jiný styl a hlavně od svých studentů očekává samostatnost. A tak se smiřme s tím, že dítě bude po večerech obtelefonovávat spolužáky a zjišťovat, jestliten projekt ze zeměpisu má mít už zítra nebo až za týden.
Jednou z účinných metod, jak z třídy vyjukaných primánů vytvořit kamarádský kolektiv, je adaptační soustředění. Dnes je nabízí většina víceletých gymnázií a stojí za to nenechat si je ujít. Adaptační soustředění využívají neobvyklé prožitky v novém prostředí k tomu, aby se děti naučily spolupracovat a ze spolužáků se stali kamarádi. Kurz přispěje i k tomu, že se mezi dětmi a třídním profesorem vytvoří přátelský vztah. Možná váháte, zda by nebylo lepší vydat se na konci září k moři a nechat adaptační kurz"plavat". Dovolených na pláži dítě zažije obvykle více, ale adaptační kurz jen jednou. A proto by jej nemělo propásnout.
Na primány nečeká jen adaptační kurz, ale také imatrikulace - pasování na studenty. Imatrikulace primánů je většinou součástí maturitního plesu. Čeká je tam"minuta slávy", kdy jsou slavnostně uvítáni mezi studenty.
I když je naše jedenácti či dvanáctileté dítě už samostatné a šikovné, přesto potřebuje náš čas (ač si proto možná musíme přeorganizovat svůj program a možná načas polevit v pracovních aktivitách). Počítejme s tím, že si malý student nedokáže zapamatovat všechny úkoly a každé zadání, připomínejme mu (tak jako v první třídě), aby si své úkoly zapisoval. Možná to vypadá triviálně, ale je to tak - primán totiž musí zpracovat pokyny od různých profesorů, každý z nich má jiný styl a hlavně od svých studentů očekává samostatnost. A tak se smiřme s tím, že dítě bude po večerech obtelefonovávat spolužáky a zjišťovat, jestli ten projekt ze zeměpisu má mít už zítra nebo až za týden.
Přestože jsme nejspíš odvykli dětem pomáhat s učením, vysvětlovat jim zadání nebo je zkoušet, může se stát, že právě tohle našim dětem nyní pomůže. Učivo na osmiletém gymnáziu je náročnější, děti musejí zpracovat velký objem fakt a někdy se v nich doslova topí. Když si občas vyslechneme fyzikální vzorečky nebo stadia buněčného vývoje, určitě se to neztratí.
Asi málokterý student se vyhne občasným pocitům neúspěchu. Není tak neobvyklé, když i velmi nadané dítě "nasbírá" za den několik špatných známek. Možností, jak si známku opravit, přitom moc není. A tak s dětmi hledejme cesty, jak vylepšit pošramocenou reputaci (i když je nám jasné, že na známkách svět nestojí, nenechme své dítě utopit v prospěchu, který neodpovídá jeho schopnostem) - možná si může připravit nějaký referát, zpracovat projekt nebo se nechat vyzkoušet znovu.
Někdy se ale i přes velkou snahu dětem na gymnáziu nedaří. Pak se musíme ptát, v čem je problém - možná jde o nezralost či se dítě potýká s poruchou učení. A nebo na studium nestačí, což ovšem není moc pravděpodobné, vzhledem k tomu, že má za sebou náročné přijímací řízení a na základní škole bylo úspěšné. Nic z toho však sami nepoznáme, proto bychom měli vyhledat pomoc a radu psychologa. Pak nám nezbude než pokusit se profesorům vysvětlit, v čem tkví příčina studijních problémů, a společně hledat cestu k překonání obtíží.
Naši malí studenti potřebují také prostor a čas pro relaxaci, která nám může připadat jako nic nedělání. Možná se nám zdá, že by dítě mohlo strávit odpoledne užitečněji než stavěním složitých konstrukcí z Lega, buďme ale velkorysí a shovívaví. Byla by škoda, kdyby pro samé studium chyběl dítěti čas na činnosti, které má rádo. Vždyť je nejen student, ale i skaut, amatérský hudebník nebo nadšený fotbalista. A pořád je to ještě dítě, které má své dětské potřeby a touhy. Nenechme je zmizet pod návalem studia.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.