Síla...

No, já jsem byla v USA nějakou dobu a musím říct, že mi připadne, že pokud už reklama v USA dělá něco ad absurdum, tak to dělá pořádně. Plácačky na zadek, rákosky, to snad není možný! Vůbec nepochybuju, že určité kruhy lidí se těmi uvedenými doporučeními taky řídí. Když jsem tam byla já, chystali jsme se na vandr do Colorada, tam bylo zas supermoderní si pořídit speciální lopatičku na zahrabávání hovínek, kdyby se mi v přírodě chtělo, no....
Přitom nemám nic až tak proti tělesným trestům. Pokud potomek zaslouží, je kolikrát lepší plácanec na zadek, než sáhodlouhé vysvětlování. Pamatuju si na jednu rodinku, kde jsem hlídala čtyřletého synka a kde děti nebili vůbec: malý Sam chodil pořád v plenkových kalhotkách a nechtěl se naučit na záchod. Jeho nejmilejší zábavou bylo rozhazování cornflakes po kuchyni a pak na to šlapal a ono to nádherně křupalo. A jeho máma na něj jen:"Drahoušku, to se nesmí, víš co, tak to po sobě hezky uklidíme!" Sam na ni zpravidla udělal fakáče, utekl a bezradná Sally se obrátila na mne, abych to uklidila. Jak říkám, ono nějaké to plácnutí a pevnější ruka někdy neuškodí. Nejdéle jsem tam bydlela v jedné farmářské rodině s pěti dětmi. Až jsem se divila, ale největší autoritou tam byl otec, který své děti v životě nepraštil. Byl ovšem velmi zásadový a měřil všem stejně, děti ho velmi obdivovaly, nechtěly ho zarmoutit a tedy ho ani nezlobily. S mámou, která je sem tam plácla klidně i drze diskutovaly, ale s otcem nikdy.