Pro Zuzi, Sentu atd.

Nevím, jestli mi ještě někdo odpoví, ale přesto musím reagovat.
Hltám diskuse na téma trestání a jiná výchova už dlouho a připadá mi, že jdu na to z opačné strany. Jsem filozoficky jasně proti fyzickému trestání dětí na principu, proč by silnějsší měl bít i jen plácat slabšího. A přesně chápu rozdíl mezi trestem a přirozeným důsledkem. Cítím to tak, že jako rodič prostě jsem "silnější" proto, že jsem dospělá a dokážu věci předvídat - což dítě dokáže jen omezeně a atky je mým úkolem vymezovat mu hranice - takže mi příjde přirozené přesně to, co tu popisujete. Snažím se domluvit, namotivovat předcházet a když to jinak nejde uchopit, odnést, zabránit tělem a pod. Více o přirozených důsledcích např. kniha Děti potřebují hranice.
Tolik teorie.
Ale reaguju proto, že jsem moc ráda, že se tahle diskuze dostala k poměrně konkrétním informacím a nápadům. Stejně každý vychovává tak, jak to cítí, jinak by to ani nešlo, a já se bohužel setkávám s tvrdým odporem okolí, že mi někdy docházejí síly.
Věřím vám, že Vaše děti jsou vychované a taky, že to není projevem jejich klidného nebo tvárného temperamentu.
A teď můj problém: snažím se být důsledná, přesto moje dítě NENÍ vychované, tak abych mohla v klidu vzdorovat hlasu lidu - že provozuji výchovu bez bití a tedy bez hranic.

Musím říct, že jsem se sebezapřením (a jde to opravdu pokaždé snáž) zařadila i poměrně výrazné plácnutí přes zadeček - nejsem ochotná své dítě opakovaně "plácat", ale efekt žádný.
O Zuzi vím už delší dobu a právě se mi dostala do ruky knížka, jak úžasné je zavírání dětí na samotku- nehodlám to ani zkoušet- tak jsem si říkala, že se musím zeptat, jestli neprovozujete něco podobného. Tak teď vidím, že ne. To mě trochu uklidnilo aq pudu zkoušet výchovné štěstí dál :o))

Náš problém: syn téměř 2,5 roku zlobí pouze doma a to tak, že všechno rozhazuje- hlavně rozbitné věci typu auta, mobil, ovládání, knížky- říká, že dělá nepořádek. Taky vylévá čaj a psovi misku. Samozřejmně ví,. že se to nedělá, nesmí. Věnuji se mu spíš nadměrně - čteme, malujeme, blbneme- není to ani získávání pozornosti ,vybít se může taky jinak atd. Někdy to dělá, když mu zakážu něco, co chce - místo vztekání se, jde a vesele něco rozbije. Na zvýšený hlas reaguje taky zvýšenou veselostí a když mu kdokoli řekne ne, jde to vesele dělat - podle psychologa je to zvláštní forma období vzdoru, ale vypadá přesně jako ty americké děti:o) Totální ignorace a smích. Ach jo.
Každopádně díky za povzbuzení.