vzpomíka

Jako dítě jsem zažil poměrně důslednou výchovu, a to bez toho, aby na mě rodiče, jedinkrát sáhli. Po pravdě řečeno, záviděl jsem svým kamarádům, kteří po provalení se průseru dostali na p*del a bylo hotovo. Já jsem absolvoval a) vysvětlení toho, co jsem udělal špatně, b) rozbor toho v čem jsem porušil stanovená pravidla, c) výnos trestu, d)a pokud to bylo něco vážnějšího, pak navrch nepříjemný pocit ze zklamání rodičů(tedy spíš matky na které výchova ležela). Otci bylo všechno jedno.:-) Zpětně si však uvědomuji, že to mělo něco do sebe, při takovéhle výchově dítě začne brzy přemýšlet. Co vím, tak tlučení kamarádi k věci přistupovali pragmaticky: něco uděláme, poud to praskne tak dostanem vejřez, což se dá přežít a jedeme dál. P.S. Nezaměňovat s "americkou výchovou", kterou programově praktikovali jedni mí známí. Jejich synek ať dělal, co dělal, tak to bylo roztomilé a prakticky nijak na to nereagovali a když už to dělal i v osmi letech a bylo to už divné tak s ním šel k psychologovi. Všeho s mírou.