Re: Síla...

Sento a další,
jak už jsem tu psala, u nás není naprosto problém v tom, že by mi vadilo synovo řekněme "přirozené chování/blbnutí". Když se chce 3x denně koupat, tak se koupe. Když si chce hrát s konzervama z ledničky na nakupování, tak si s nima hraje (beru mu jenom věci typu hořčice a nesmí lézt po šuplíku, který už zlomil, nicméně není nijak trestán, když to náhodou udělá, pouze odveden pryč). Smí - pod dozorem - zapalovat a sfukovat svíčky, smí si hrát s nůžkama (dostává ty Chicco na stříhání nehtů, které nemají ostré hroty). Když si vleze v předsíni do mých bot, smí s nima chodit po kuchyni.
Ale když nechci, aby ubližoval dětem a vysvětlování prostě nepomáhalo, co mám asi tak dělat? To jsem se zatím nedozvěděla. Já jsem sakra tolerantní matka, možná že mi spousta lidí napíše, že syna rozmazluju, protože má ty hranice fakt hodně volný, ale děti prostě bít NESMÍ.
K argumentu "on nesmí, maminka smí" - není blbej a ten rozdíl si jasně uvědomuje. On někoho svévolně praští, maminka PO DOBRÉM upozorní, nefunguje, dostane přes ruku jako VÝSTRAHU, nikoli TREST. Navíc ho to skutečně nebolí. Ok, třeba ponižuje, ale tam to chápu jako názorný výklad pravidla "kdo se povyšuje, bývá ponížen".
Navíc - čím je starší, tím méně se musím k plácání uchylovat, teď mu obvykle stačí říct "ještě jednou to uděláš a dostaneš přes ručičku".
Já nechci, aby se mne bál nebo měl pocit, že s ním proti jeho vůli manipuluju. Dokonce mu normálně jako dospělýmu vysvětluju, že maminka je prostě starší a má víc zkušeností, takže na rozdíl od něj ví, k čemu některý věci můžou vést. Troufám si tvrdit, že syn je natolik inteligentní, že kdyby vnímal bolest tak jako většina dětí, stačilo by mu taky jenom říct, že to holčičku/chlapečka BOLÍ. Jenže nevnímá, tak holt musí nastoupit nějaká jiná metoda, to je vše.