Re: Síla...

Lído,
a proč máš pocit, že ten kdo uhodí dítě, tak mu "ujely nervy"? Náš Tom už párkrát jednu přes plínu dostal (za 18 měsíců života asi 5x), ale u nás to je ultimátní trest - jakési zdůraznění toho, že teď se stalo něco opravdu špatného. Např. vběhnutí do ulice, kvůli kterému tady byla tuhle bouřlivá diskuze. Už je to pár měsíců - od té doby do ulice nevběhnul. Na kraji chodníku počká, když ne sám od sebe, tak na upozornění. Občas ještě pořád zkouší, jestli zákaz platí a za jakých okolností platí (např. klekne si na obrubník a dává do silnice ručičky :-)), ale myslím, že pochopil. Také už mnohem lépe rozumí řeči, takže mám pocit, že to s tím vbíháním do silnice bylo naposledy, kdy dostal - v poslední době si už hodně vystačíme s vysvětlováním.
ALe to plácnutí nebylo kvůli mým nervům - byla to reakce na to, že ani po důkladném vysvětlování, nacvičování a upozornění nebyl schopen toto pravidlo dodržet - možná mu nerozuměl nebo nevěděl že se to nesmí, nebo zapoměl - co já vím. Ovšem od té doby si to pamatuje.
Těch pravidel a zákazů máme velmi málo, omezuji to opravdu na věci, které jsou jemu zjevně nebezpečné (přejetí autem) nebo naprosto společensky nepřijatelné (ubližování ostatním dětem).

Někdo se ptal na ty "jiné metody" - tak třeba při fyzickém ubližování chytnu pevně tu ručičku, kterou ubližoval (mlátil, házel písek) a řeknu přísně že ne, případně si říkáme, že ručičkou se dělá "malá malá" (funguje - odvede to pozornost a nabídne něco jiného, co může v tu chvíli dělat - zatím je ve fázi, kdy rád opakuje věci - je mi jasné, že třeba o rok starší dítě se něčím takovým zaujmout nenechá :-)). Házení hraček, mlácení autíčkama do skla, trhání knížek řeším stejně - nebo odebránm hračky. Jakkoliv si myslím, že občasné plácnutí přes plínu nevadí, tak bití jako trest za agresi mi přijde postavené na hlavu - přijde mi, že prcek si z toho odnese akorát poznání, že ti "velcí" (dospělí) smějí bít ty menší (děti) a že agrese je normální forma komunikace. Také nedostává za věci jako že nechce oblíkat, že utíká z postele nebo nechce jíst - to jsou situace, kdy je čas na nějaké vysvětlování a hledání jiných způsobů (narozdíl od situace, kdy dítě letí pod auto).

Dále si myslím, že maminky holčiček to mají všeobecně jednodušší - holčičky jsou přeci jen usedavější; Tom třeba nevydrží sedět dvě hodiny na hřišti a bavit se nastřídačku tím, že dělá bábovičky a jezdí na klouzačce - on chce vždycky jít PRYČ - ne někam, ale courat po okolí - zkoumat kanály, schody, chodit po zídkách, koukat na auta a letadla - hřiště je pro něj málo "akční". Na plavání absolutně ignoruje hromadné aktivity (nějaké zpívání, tleskání, cákání na povel) - chce PLAVAT - vylejzat z bazénu, skákat zpátky, lovit hračky - něco DĚLAT. A tím se samozřejmě dostává mnohem častěji do nebezpečných situací, než dítě, které je spokojené na jednom místě. Tohle je skutečně záležitost temperamentu - a do značné míry i vázaná na pohlaví - přeci jen kluci mají víc zkódováno to objevování nového a určitou ignoraci nebezpečí, bolesti či nepohodlí. Takže maminky holčiček, které mi povýšeně vykládají, jak děti netřeba trestat mi přijdou mírně mimo mísu.