Re: pre Sylviu

:o) Sento, v téhle situaci? Ne, kdybych znala lepší řešení, používala bych ho, všechno, co mě v klidu přenese přes silnici mi přijde lepší, než se uprostřed troubějících aut rvát s dítětem a zároveň hlídat dítě druhé... ale na nic lepšího jsem nepřišla. MMCH přejitím silnice nic nekončí, mladší se pravidelně pokoušela dostat nazpátek a přejít si ji tentokrát sama ;o) Ale o to nejde, to nejhorší snad už je fakt za námi, přeci jenom mladší kopíruje chování starší a starší už si nechá vysvětlit, že se mě chvíli za ruku držet bude.

Ale jinak - třeba mladší holčina mi pravidelně rabovala skříňku se svým oblečením, kterou nebylo možné zabezpečit proti tomu, aby ji dokázala otevřít. Odnést dítě se míjelo účinkem - jakmile bylo odnášeno od zdroje, dostalo hysterák, jakmile bylo postaveno (eh, vlastně položeno) na zem, upalovalo zpátky ke skříňce pokračovat v zamilované činnosti. Ovšem stačilo ji plácnou přes ruku a říct nesmíš... a nechala toho. Příště zkusila, jestli zákaz stále platí a když zjistila, že platí - tak už toho prostě nechala. Prostě plácnutím jsem ji vytyčila hranici, za kterou nemůže - odnášením jsem ji leda tak nas... ééé... naštvala. A že by k jejímu sluchu dolehlo cokoli před odnesením (nevnímala) nebo při odnášení (nebylo slyšet vlastního slova), no, to ani ne :o) Podotýkám, že plácnutí bylo spíš symbolické, a když děcka hrajou s dědou "maso" (pamatuje ještě ze školy? Nasliní se dva prsty a soupeř se s nimi majzne přes nataženou ruku... kdo dřív ucukne, prohrál...), jsou to daleko větší šlupky, a přesto je děcka neberou jako trest, alébrž jako výtečnou zábavu. Když jsem je prvně viděla při této zábavě, myslela jsem, že mě z toho budou vomejvat ;o)

A abych se znova vrátila k tomu přecházení. Jsou děti, kterým (třeba) plácnutí přes zadek dostatečně jasně řekne, že se máma poslouchá a když máma říká, že se přes silnici půjde za ruku, tak se půjde za ruku. Potom tedy plácnutí přijde v zájmu bezpečnosti dítěte, které se pak nechá převést přes silnici, i když původně nechtělo. A je to rozhodně bezpečnější, než se třeba přes silnici rvát se vzpouzejícím se dítětem v náručí. A argument, že děti poslechnou jenom proto, že se bojí trestu... K smíchu. Co jiného se děje v případě, že ho přes tu silnici přenesu? Samotným přenesením dítě pochopí, že se silnice přechází za ruku? Není to spíš tak, že příště za tu ruku jde jenom proto, že nechce být přenášeno? Tedy přístup různý, výsledek stejný? A logický důsledek???? Logický důsledek je to, že pokud nechci přecházet za ruku, od mámy se dočkám něčeho, co se mi nelíbí - ať už plácnutí, nebo přenesení. A MMCH pokud se bavíme o přenášení dětí, předpokládám, že máme na mysli děti do těch cca dvou let - ty většinou nosí plenu, takže nějaké plácnutí přes zadek ani neucítí, takže většinou to pro ně bude trest spíš psychický, stejně jako je nedoborovolné přenášení spíše trestem psychickým.

Takže tak :o)

S.