A opravdu jste Dobsona četli?

Pravděpodobně tady budu psát za onu tolik kritizovanou křesťanskou menšinu, kterou knížka amerického psychologa Dobsona velmi oslovila. Neříká se v ní totiž nic o PRAVIDELNÉM trestání dětí pro nic za nic (jak se praví v článku), ani o trestání dětí za jakýkoli prohřešek. Dobson striktně uvádí, že dítě má být adekvátně potrestáno pouze za provokativní jednání, které provede schválně a úmyslně, i když na to bylo x-krát předem upozorněno. Neříká nic o tom, že kupříkladu jedna rána rákoskou za tahání psa za ocas, dvě rány za nepozdravení souseda... a jiné bláboly, které jsou mu připisovány (příklady jsem si s dovolením vymyslela).
Inspirací k tématu tohoto článku mohlo být pro pisatelku snad jen to, že doporučuje netrestat dítě rukou, aby před ní příště neucuklo a nebálo se, že ruka přináší pohlavek. S tím mohu jen souhlasit. Když moje dcera opakovaně a s úsměvem na tvářičce reguluje kohoutky od plynu, vezmu zkrátka utěrku a přes ručku ji plácnu. Neplácnu ji tak, abych jí přivodila šrámy na těle i duši, ale pouze ji upozorním na to, že "máma ti už to říkala a ty zkoušíš, jestli na svém příkazu trvám. Trvám!" Mám ten dojem, že takhle nějak to Dobson koncipoval. Použití rákosky či pásku či jiné hrůzy by bylo zcela nepřiměřené, což jistě uznáte. Proto se má každý rodič zamyslet nad tím, co bude v dané chvíli nejúčinnější a takového prostředku použít. A že dítě po tomto zásahu přijde a pomazlí se, snad taky není třeba pochybovat. Je to nádherný okamžik, trochu sladkobolný, kdy se hladíme a já jí opakuji, že ji mám ráda, ale kohoutky od plynu prostě regulovat nebude!
Nevím, možná by nebylo od věci do toho "opovrhovaného" Dobsona občas nahlédnout, než se pustí takový článek na server.