Mirko,

nevím jak moc jsem extrémní, určitě bych neskákala nadšením, kdyby se ze syna stala smažka. :o)
Jenom mám prostě odlišný názor na vhodnost/nevhodnost samostatného rozhodování dětí, to je celé. Chci, aby se syn naučil nést odpovědnost za své činy a nevnímal moje zásahy do jeho vývoje jako bezúčelnou buzeraci.
Prakticky každé chování je nějakým způsobem rizikové. Zmínila jsi třeba autostop - ano, je rizikový, jenže daleko víc mladých lidí umírá na silnicích jako řidiči/spolujezdci než jako zavraždění stopaři. Pro mne je důležité dítěti bez nějakého striktního vyžadování respektu a poslušnosti SEZNÁMIT s možnými riziky a rozhodnutí pak nechat na něm. Věci nejsou černobílý, stejně jako je autostop báječný dobrodružství s určitým rizikem (projezdila jsem stopem celou republiku a taky jsem se setkala s pár úchyláky), tak ani drogy - myslím lehké - nejsou tak jednoznačně špatné. U drog je problém odhadnout tu hranici, za kterou mne už neobohacují, ale naopak škodí, což si myslím puberťák těžko odhadne. Já se budu snažit říct mu objektivní názor člověka, který má osobní zkušenost. Nebudu mu říkat nesmysly typu "každý, kdo kouří marihuanu zblbne a brzo umře". Stejně jako jsem tu už psala o těch Kladrubech. Je pro mě důležitý ho INFORMOVAT a dát mu šanci, aby si z informací vyvodil vlastní závěr. A nepřijde mi to zas až tak extrémní. :o)