čtyřtaktní motor:-)

Jeno, díky za ty odkazy dnes ráno.

Jinak na téma "čtyřtaktní motor":-) bych chtěla poznamenat, že (aniž bychom se snažili vychovat malého génia, a asi ani nevychováme:-) Maxovi od poměrně útlého věku fakt vysvětlujeme, jak věci fungují - a jeho to kupodivu baví. Např. ho nikdy neuchvátily říkanky, které tak nějak nic moc neříkají, jsou "jen" takové mírně vtipné, naopak se neustále vyptává, co, jak, proč, odkud, kdy, kde atd. Momentálně je hitem velký obrázkový slovník s anatomií člověka (po půlhodinové debatě o střevech je ovšem druhý den schopný se zeptat "hele mami, a k čemu jsou ty střevíce?:-))), u stolu si hrajeme na mozek a nervy (to spočívá v tom, že já jsem oko, které vidí na stole dobrotu, tak po nervu (což je Max) pošlu zprávu mozku (táta), aby otevřel pusu, atd.:-)). Ze začátku jsem byla trošinku rozčarovaná, že ho nebaví takové ty "klasické" dětské zábavy typu říkadla, omalovánky apod. a hledala jsem chybu u sebe, ale teď si spíš myslím, že každý to má trochu jinak a pokud ho baví diskutovat o šišince nebo zánártních kůstkách, má to mít.

Abych to shrnula - myslím, že dětem je možné předložit daleko komplexnější informace, než lidi obecně dělají (moja máma se např. velmi dlouho snažila o žertovnou hru "kovej kovej kováříčku", a to i dávno po tom, co Max dostával záchvaty, jen to slyšel - ale ona má představu, že toto je "ta pravá zábava" pro malé dítě a my jsme blázni, když se s ním bavíme o loukotích a nápravách:-). Podle mě pokud je to na dítě moc složité, ztratí zájem (případně ho vůbec neprojeví), případně si z toho přebere to, co je schopné vstřebat.

Závěrem jen poznámka: NEMYSLÍM SI, že ti, kdo si s dítětem nepovídají o podvěsku mozkovém, jsou špatní rodiče:-))), a ani si nemyslím, že by to mělo dělat každé druhé dítě. Kdyby to mrňouse nebavilo, nedělala bych to taky. Jen chci říct, že to (aspoň v některých případech) JDE.