Čtvrtek pro mne bude vždy prvním dnem týdnu

Pro Kubu, jak to tak vidím, je čtvrtek naopak něčím jako byl černý pátek na burze. Prostě to přišlo, takže smůla.Ne, že by neměl rád naše holčinky, chraň Bůh - není otce, který by se uměl tak bezproblémově ponořit do dětské dušičky a splynout s ní (pak mám problém ta čtyři dítka ukočírovat, aby se mi v zápalu boje nepozabíjela). Přesto během jediného dopoledne dokáže tak nasát atmosféru mateřské dovolené, že se jí bojí jak čert kříže. Věty typu:"Jak to tu můžeš vydržet," jsou oázou pro mou navrátivší se dušičku už i tak zregenerovaného srdce. No, mluvím o regeneraci, ale realita je ještě barevnější.

Většinou přijdu zedřená jak mezek, neboť jsem měla příležitost nakoupit to, co už naše domácnost delší dobu postrádá (Kubo za Tvé nákupy tě i nadále budu velebit, nehledě k tomu, že jsi měsíc od měsíce lepší a lepší jako dobré víno). Já se snažím pokoupit ty věci, o kterých muži ani nevědí (podle mne), kde se kupují. Takové "nepotřebné" ponožky, dětské bačkůrky, šampony, čistič na WC, alobal, hadr na podlahu a jiné roztodivnosti prostě čekají na mne.

Ne, že by mi to bylo proti srsti. Svůj okruh začínám něčím pro ozdravění psychiky - většinou návštěvou knihkupectví (jedno mi, bohužel, nestačí), kde si zdravě poslintám nad všemi těmi krásnými knihami, na které momentálně nemám ani peníze, ani čas, pokud ovšem budu kdy mít, protože čtyři plné skříně knih v bytě 1+1 svědčí o jisté mé úchylce). Přidám něco pro ozdravu fyzična, zajdu si na své "zrní" - což je prodejna Country life, kde většinou ochutnám to, čím bych se opravdu živit mohla (bohužel, jsem moc líná na to, dělat dva chody denně a myslet si, že by se někdo v rodině k tak radikální chuťové změně přidal, je bláhové).Abych alespoň zkusila pevnost Kubových zásad a čelistí, stejně něco zdravého domů propašuji a čekám. Odhaleno vždy!!!

Ale k jádru pudla. Problém není v těch třech narvaných taškách, které dotáhnu domů, ale v tom, že já jsem usměvavá a do chodbičky přichází vrčivý, nevrlý pes baskervillský alias Kuba (no, jestli já takhle vypadám každý večer, když přichází domů on, tak se divím, že vůbec domů přichází). Tehdy to bylo zvláště znatelné. "Co se děje?,"ptala jsem se s výrazem jeptišky, která se hodlá za čin zběhnutí pořádně kát. "Ani se neptej, holky celkem hodný, ale ta hrůza být tady doma." Takže celkem normální pocity, chtělo se mi říct, ale to jsem neudělala (mimochodem rozvádět se zatím opravdu nechci).

Hned jak jsem otevřela dveře do kuchyně, zahájil Kuba můj odkoukaný manévr. "Všimla sis, vyluxoval jsem. I u holek, i za kuchyňskou lavicí," pyšně čekal na mé provolání slávy."Ty jsi hodný, proč jsi se tak trestal? Bylo to hodně zlé?" "Nevím, co víc, jestli to, že děti pochopily, že mi mají jít z cesty nebo to, že jsem za lavicí z toho humusu (=chuchvalce prachu a v nich vše co tam berušky naházejí, pozn. překladatele) vyluxoval i fixku," dodal Jakub.

Když k večeru odcházel do práce, stavěl se ve sklepě. Vítězoslavně přišel a v ruce třímal matičku M6. "Tak holky, teď spravíme ten kočárek doopravdy."

Když se za čtyři hodinky vracel z práce vyčerpaně domů, padl na židli v kuchyni. Inu byl to náročný den. "Co to je támhle u sušičky na zemi. Jestli je to ta matička M6, kvůli které jsem zpřeházel celý byt, vyluxoval všechny kouty a odešel hledat jinou do sklepa, tak mne trefí šlak.

Byla to. A to ráno říkal, že si život bez dětí už neumí představit. Myslím, že by si ho představit dokázal. V téhle chvíli? Určitě!!!!