Když padne matka rodu

Jen, co jsem dopsala poslední písmeno nadpisu, měla jsem pocit, že vlastně není o čem psát. Ostatně, jak mluvit o padnutí osoby, která je schopna se vypotit z chřipky mezi dobou, kdy bojuje ve frontě u řezníka o nejlepší kousek masa na svíčkovou a doběhnutím na rodičovské sdružení, kde se "ona nemocná" bude snažit zachránit prospěch své ratolesti milou rozmluvou s vyučujícím.

Jako teploměr takových matek slouží umělohmotná lopatka vložena pod paži u pískoviště, kde si hrají její spokojené, zdravé děti. Přece je ta macecha za slunečného počasí nebude držet doma, když ony jsou zdravé, že?

Chovala jsem se stejně. Snad právě proto, že v ordinaci lékařů se objevuji až několik let poté, co se můj stav milionkrát rapidně zhoršil a mé tělo se rychle (vlivem nemocného stavu třech dcerek), skoro nadpozemsky nevysvětlitelně a bezbolestně uzdravilo.

Kdo nezažil, má sílu začít ke mně důrazný monolog o mém hazardování se životem, o právech každého hlídat si své zdraví, či jiné nezbytnosti. Nechť!!!Podobné promluvy jsem házela za hlavu a nebudu tvrdit, že se v nouzi nebudu chovat stejně. Přesto….dostala jsem lekci. Jedné noci jsem prostě padla tak, že jsem vlastní zimnicí rozvibrovala naše spací patro a Jakubovi se ten pohyb na rozbouřeném moři líbil pramálo. Na pohotovosti rovněž, každopádně slova lékařky:" Má horší formu chřipky, při které pacienti nepijí a hrozí jim mimo jiné ledvinový záchvat", si Kuba vyložil po svém. Doporučení - pít každou chvíli po doušcích, v půl čtvrté vlažná sprcha na setřesení horečky, v půl páté další tabletu, a to vše Jakub pochopil, bohužel, přesně tak, jak bylo řečeno. Během několika vteřin se z mého muže stal zdravotní bratr s tou nejvyšší aprobací. Ještě než jsem dokončila pohyb hlavou k polštáři, už to byla přesně ta chvilka, kdy měl následovat další doušek vody. Ještě než jsem své tělo uvedla v klid, už jsem stála ve sprše a chladily se mi kotníky. Ještě, že jsem nebyla schopna ani odporu. Byl milý… a tak důsledný…

Ráno se mé dcerky zděsily pohledem na matku v pyžamu, která se vleče u zdi a vůbec se nechystá vstát. To upřímné zděšení bylo pro mne ležící na patře hlavně slyšet:" Mami, ty se nebudeš oblíkat, ty budeš pořád v pyžamu? Tati, proč maminka pořád leží?" Jakub se snažil působit dojmem, že má vše pod kontrolou. Pravidelně přisunoval porce čaje osobě protestující, i zvládal dle svých norem stav pod patrem. A protože se můj stav díky jeho péči opravdu lepšil, byla jsem schopna v těch obrysech pod patrem vidět za chvíli nejen své děti, ale začít vnímat i situaci pod patrem takovou, jaká byla.

Ranní tatíkova snídaně neohromila nemladší a jeho přístup naznačující:"Nechceš jíst, nejez!", vypoutal kolem desáté první poprask. Nejmladší Laďka křikem a nespokojeností

převrhávala stůl s vlastní oschlou snídaní a na mé opatrné patrové:" Zkus jí dát pacholíka.", jsem věděla, že Jakub tolerantně reaguje, protože cítí mé oslabení. Jinak bylo jasné, co si o tom rozmazlování líbí. Ostatně u "esíček" (jemné pečivo v krabičce) pro starší se jen zarazil a větu:" Má to být snad svačina a ne odměna, ne?" už nedokázal spolknout.

Po desetiminutovém přesném návodu (vyžádaném u mých úst) Jakub uvařil osmiminutové těstoviny a dcerky se do jídla vrhly jen velmi opatrně. I sám Jakub nebyl svým kulinářských výtvorem nijak nadšen, ale hlad vykonal své.

Asi jsem zdřímla, protože, když jsem se probírala, slyšela jsem dcerky, které vedly houževnatý slovní boj s otcem. "Ale maminka nám dává víc bonbónků," dušovala se Terka. "No, to je maminka šikovná", odrazil útok tatík "ale já dávám jen jeden". "Ty nejsi šikovný tatínek?", udeřila nekompromisně nejstarší. Raději jsem zavřela oči a dělala, že ještě spím. Ještě by se někdo mohl ptát, proč mi tak nevysvětlitelně cukají koutky úst….

Cítila jsem se natolik dobře, že jsem hodlala alespoň dvě hodiny strávit na židli pod patrem. Jen jsem usedla, upoutala mne žlutá výrazná cedulka přilepená na lednici.

Stálo na ní - DÁVAT POZOR NA TERKU, !!!SLEPÉ STŘEVO!!!, (nemoc, ne charakteristika osobnosti). Přiznám se, tak dobře mi zase nebylo, a tak jsem lístek i já četla několikrát za sebou. Až jsem požádala autora o vysvětlení. "Prostě jsem si v dětském lékaři přečetl příznaky slepého střeva, když si Terka pořád stěžovala na bříško a myslím, že není od věci to sledovat!" Oddychla jsem si. Když jsem si uvědomila, že posledně, co jsem zanechala Kubu hlídat děti, postihla naši rodinu spála - všechny holčiny měly malinový jazyk. Ano, ta šťáva, co jsem tehdy koupila opravdu nebyla zrovna kvalitní a malinovým barvivem zřejmě výrobce nešetřil, ale přičíst mu, že naše děti nakazil takovým infekčním onemocněním, bych si nedovolila. Ostatně Kuba ihned pochopil, že si o jeho lékařských schopnostech myslím své a už neodporoval, ani nehledal jinou diagnózu. "Můžeš mi říct, jak jsi myslel to vysvětlení v závorce?", zajímalo mne (no, už mi bylo opravdu dobře). "No, znáš jí, má problém cokoli najít, tak jsem ti to chtěl jen upřesnit",…

Příští ráno, už jsem opatrně, ale stála oblečená pod patrem. Začínal další den. A tohle vám řeknu….

Ten jeden den, kdy se tělo matky zregeneruje tak, jak jiným trvá týden ( možná to bude tím, že vůbec takové dny nezná a snad právě proto, má tak rychlé "dodací" lhůty zdraví pro všechny maminy), vám stačí k tomu, abyste pochopila, že péče o Vaše ratolesti vyloženě svědčí i jiným osobám rodiny. Co víc, svědčí i dětem, které vás poté vítají jako poklad a berou vás jako dar. Ten jeden den (nebo týden, pokud to dokážete)Vaši drahou polovičku vrátí do reality, jak vypadá mateřská dovolená a jak si dovolujete hlavně každý den vy. Nic z toho neškodí, opravdu. Alespoň nám to vyloženě prospívá, řekla bych.

Když se po dvou dnech roznemohl můj muž, chtěla jsem Vám nejdříve taky popsat, jak to u nás vypadalo. Chápu ale, že tolik času nemáte, protože se musíte starat o své miláčky a ostatně, já taky nemohu týden psát na počítači a nestarat se. Prostě bylo to trochu jiné. Možná je to tím, že mužští virové jsou vždycky agresivnější než ti, co si dovolí vlézt na matky rodu…. :)))))))))

Přeji pevné zdraví a zdravím