Diky

za super clanek, ja mam jednu dvojjazycnou vychovu uz za sebou (syn 5,5), druhou v procesu (dcera 1 rok).
Myslim, ze se vam povedlo zahrnout vsechny mozne dulezite faktory pri dvojjazycne vychove.
Mam jen malou poznamku - vas model vychazi ze situace, ze oba rodice rozumi obema jazykum "otec s matkou mluvi doma cesky i nemecky" coz neni vzdy realita.
Muj manzel cesky neumi, takze nas domaci jazyk je anglictina. Anglicke je i prostredi a skola. Anglicky mluvim i kdyz tu syn ma kamarady, protoze kdyz jsem mluvila v cestine, tak porad chteli vedet, co rikam ;-) (kdyz byl syn mensi, tak jsem za pritomnosti anglicanu opakovala vsechno 2x cesky a anglicky).
Navic kazde dite je individualni, syn je naprosto dvojjazycny, samozrejme zalezi na prostredi, v Anglii prevlada anglictina, ale kdyz jsme v Praze, okamzite mluvi se vsemi cesky a po tydnu je schopen si v cestine i sam povidat pri hrani. Velky prinos pripisuji i babicce, ktera za nami casto jezdi a pri nasich navstevach Prahy se nam venuje. Timto chci rict, ze samozrejme je lepsi, pokud rodic mluvi jednim rodnym jazykem, ale pokud to nejde a je nutno mluvit v pritomnosti ditete i jazykem "nerodnym",v nasem pripade to zameru neuskodilo. Syn vi, ze mluvim obema jazyky a presto ma cestinu vybornou. Myslim, ze to jednoho dne velice oceni ;-).