Re: česko-slovenská rodina

Do této diskuze se nedá nezapojit :)Jsem Slovenka žijící v Praze 10 let, muž je Čech a naše dítě má něco přes rok,zatím toho moc nenamluví.
Abych předešla "husákovštině" (sejdeme se v apříli apod:)), rozdělila jsem si používání jazyků - v práci, obchodech, restauracích, prostě na oficiálních místech mluvím česky a naopak s přátely a rodinou mého muže slovensky.
Neumím si představit, že bych na svoje děti mluvila jiným než mým mateřským jazykem - slovenštinou, vychovávání v češtině by mi přišlo být hodně kostrbaté. Můj muž na dítko mluví samozřejmě česky. Na výsledky tohoto přístupu si ale budu muset počkat :)
Kamarádka je na tom podobně, má 3 děti a všechny úplně v pohodě přepínají z jednoho jazyka na druhý, podle toho, zda mluví s matkou a jejími slovenskými kamarády, nebo otcem a jeho českými kamarády. V úplném dětství si samozřejmě jazyky trochu pletly, ale zhruba od jejich 5 let se to ustálilo.
Jeden můj švýcarský kamarád pochází z bulharsko- brazilského manžeství. Od dětství tedy mluví plynně bulharsky, portugalsky a protože vyrůstal ve francouzské části Švýcarska, tak také francouzsky.
Plyne mi z toho jen jedno - nic zbytečně nehrotit a všemu nechat přirozený průběh :)
dej.